Vojtěch Jan svobodný pán Henniger ze Seebergu ( Adalbert Johann Freiherr Henniger von Seeberg) (23. prosince 1807 Praha – 10. října 1873 Milín) byl český šlechtic a rakouský státní úředník ze západočeského rodu Henigarů ze Seeberka. Ve státní správě působil od roku 1829, řadu let strávil na různých pozicích v Haliči a později v severních Čechách. Svou kariéru završil jako viceprezident českého místodržitelství v Praze (1867–1870).
Životopis náhled|vlevo|Zámek Smolotely, sídlo rodu Hennigerů v 19. století Pocházel ze starého šlechtického rodu Hennigerů ze Seebergu povýšeného v roce 1744 do panského stavu.Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 111–112 (heslo Henygar ze Seeberka) ISBN 80-7185-156-6 Narodil se v Praze jako třetí syn c. k. komořího a státního úředníka Jana Nepomuka Hennigera (1777–1850)Jan Nepomuk Henniger in: Biografický slovník českých zemí dostupné online a jeho manželky Marie Ludoviky, rozené Malovcové z Malovic (1784–1866).Rodina Jana Nepomuka Hennigera na webu geni.com dostupné online
Vojtěch působil od mládí ve státních službách, začínal jako konceptní praktikant u haličské zemské vlády ve Lvově (1829), kde byl od roku 1834 guberniálním koncipistou. Později byl krajským komisařem v Sambiru (1836–1839) a Žovkvě (1839–1847) ve východní Haliči (dnešní Ukrajina). V letech 1847–1849 byl krajským komisařem v Čortkivu.
Po reorganizaci státní správy v roce 1849 byl pověřen vedením zemské správy Bukoviny se sídlem v Černovicích (1849–1853).Přehled představitelů státní správy v Bukovině na webu worldstatesmen dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1853; Gotha, 1853; s. 200 dostupné online V roce 1853 byl nakrátko přeložen ke krajskému úřadu do České Lípy a v letech 1854–1864 vedl krajský úřad v Litoměřicích.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1859; Vídeň, 1859; s. 21 dostupné online V roce 1864 byl s titulem dvorního rady přidělen k českému místodržitelství a během prusko-rakouské války v roce 1866 byl pověřen jeho vedením.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 380 dostupné online V letech 1867–1870 zastával funkci místodržitelského viceprezidenta v Čechách s titulem místodržitelského rady I. třídy.Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1869; Gotha, 1869; s. 363 dostupné online K datu 12. února 1870 byl penzionován.
V roce 1847 byl jmenován c. k. komořím.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1856; Vídeň, 1856; s. 98 dostupné online Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu (1865) a Řádu železné koruny II. třídy (1868). Získal čestné občanství v Černovicích, LitoměřicíchPřehled čestných občanů Litoměřic na webu Města Litoměřice dostupné online a Podmoklech.Přehled řádů a vyznamenání Vojtěcha Hennigera in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 396 dostupné online
Zemřel náhle 10. října 1873 v Milíně na Příbramsku poblíž tehdejšího rodového sídla ve Smolotelích, kde byl také pohřben.
Rodina V roce 1834 se ve Lvově oženil s hraběnkou Marií, rozenou Desfoursovou (1808–1871), dcerou generála jezdectva hraběte Vincence Desfourse (1778–1857).Rodokmen Desfoursů na webu euweb.cz dostupné online Marie byla později dámou Řádu hvězdového křížeGothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1861; Gotha, 1861; s. 200 dostupné online a zemřela na zámku Smolotely. Z manželství se narodily čtyři děti.Rodina Vojtěcha Hennigera na webu geni.com dostupné online Nejstarší dcera Marie (1838–1910) byla původně dámou Ústavu šlechtičen v Brně a následně manželkou c. k. polního podmaršála Johanna Herrenschwanda (1833–1907). Druhorozená dcera Luisa (1841–1915) byla dámou Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze. Třetí dcera Leopoldina (1842–1861) zemřela předčasně v devatenácti letech. Jediný syn Vincenc (1847–1916) sloužil v armádě, dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem arcivévody Evžena. Po rodině své matky byl dědicem sekundárního peněžního fideikomisu hrabat Desfoursů. V roce 1873 požádal o spojení jmen a erbů obou rodů a na základě císařského majestátu ze dne 29. září 1874 začal užívat alianční jméno Freiherr Henniger von Seeberg-Desfours zu Mont et Athienville.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 112, 167, 388 ISBN 80-86781-08-9 Protože zemřel svobodný a bez potomstva, jeho úmrtím tato aliance zanikla.
Vojtěchův nejstarší bratr Jan Nepomuk (1805–1868) byl c. k. komořím a majitelem několika velkostatků v Čechách, další bratři Arnošt (1806–1836), Leopold (1809–1860) a Štěpán (1820–1878) sloužili v armádě.
Odkazy Reference
Literatura KLEČACKÝ, Martin: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky Praha, 2020; s. 235 ISBN 978-80-88304-18-0 VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2014; Praha, 2011; s. 148–160 (heslo Henniger ze Seebergu) ISBN 978-80-904241-5-9
Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Místodržitelé Kategorie:Politici Rakouského císařství Kategorie:Rakouští úředníci Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Narození 23. prosince Kategorie:Narození v roce 1807 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 10. října Kategorie:Úmrtí v roce 1873 Kategorie:Muži