Herbert Bareuther (29. července 1914 Aš – 30. dubna 1945 u Pasewalku) byl sudetoněmecký stíhací pilot a letecké eso německé Luftwaffe během druhé světové války. Dosáhl celkem 55 potvrzených vítězství. Patří mezi nejúspěšnější stíhače narozené na území dnešní České republiky (např. po Ottu Kittelovi či Heinrichu Krafftovi).
Život Narodil se v Aši v rodině Wilhelma Bareuthera, majitele obchodní agentury. Jeho dědečkem byl právník a politik Ernst Bareuther. V letech 1928–1932 studoval na Vyšší škole textilní v Aši, kde získal titul inženýra. Před válkou pracoval v textilním průmyslu a jako nadšený plachtař získal všechny potřebné letecké zkoušky.
Druhá světová válka Počátkem roku 1939 byl povolán k wehrmachtu a následně k Luftwaffe. Po výcviku se zúčastnil bitvy o Británii, kde 22. ledna 1941 jako poddůstojník (Obergefreiter) dosáhl svého prvního vítězství. Od června 1941 sloužil u 3. letky I. skupiny eskadry **Jagdgeschwader 51** na východní frontě. Prvního vítězství na východě dosáhl 22. června 1941 sestřelem sovětského stroje Iljušin Il-4.
náhled|Messerschmitt Bf 109F-2 Escuadrilly Azul, 15.(span.)/Jagdgeschwader 51, zima 1942/1943, u níž bojoval Gonzalo Hevia Alvarez-Quiñones, eso s celkem 12 sestřely (jeden mu nebyl potvrzen). Ve stejné době bojoval u jendotky i Bareuther, patrně na stejném typu stroje Bf 109, se stejnou kamufláží. Na rozdíl od španělského pilota ovšem "Sudeťák" dosáhl mnohonásobně vyššího počtu sestřelů.
Byl specialistou na hloubkové nálety. Dne 15. února 1943 obdržel Čestný pohár Luftwaffe a 3. dubna 1944 mu byl jako nadrotmistrovi (Oberfeldwebel) udělen Německý kříž ve zlatě. V srpnu 1944 byl v hodnosti poručíka sestřelen nad Varšavou. Přestože byl raněn, vyskočil padákem do oblasti ovládané partyzány, odkud jej spolubojovníci zachránili. Následně se léčil v Opavě a v Aši.
Do služby se na vlastní žádost vrátil v únoru 1945. Sloužil u JG 2 a poté u IV. skupiny **Jagdgeschwader 3** „Udet“. Dne 2. dubna 1945 byl jmenován velitelem letky (Staffelkapitän) u 14./JG 3. Zahynul 30. dubna 1945 při hloubkovém náletu na silnici mezi Pasewalkem a Anklamem, když jeho letoun Focke-Wulf Fw 190 zavadil křídlem o strom.
Vyznamenání Odznak pro piloty (Flugzeugführerabzeichen) 60px|ek2-1939 Železný kříž, II. třída – 1. září 1940 60px|ek1-1939 Železný kříž, I. třída – 31. ledna 1941 30px|pohár Čestný pohár Luftwaffe – 15. února 1943 60px| Německý kříž Německý kříž ve zlatě – 3. dubna 1944 / někdy uváděno 5. února 60px|Rytířský kříž Železného kříže Rytířský kříž Železného kříže – údajně v dubnu 1945; v literatuře se údaje liší (Obermaier jej uvádí, Fellgiebel a Scherzer nikoliv)
Odkazy
Reference
Literatura BARTL, Anton W. & VERSTRAETEN, Bart. Die Ritterkreuzträger des Sudetenlandes 1939-1945. Teil I: Namen A bis K. Antverpy: Wolfgang Historica, 2015. ASIN B0199YAALQ. OBERMAIER, Ernst. Die Ritterkreuzträger der Luftwaffe 1939–1945 Band I Jagdflieger. Mainz: Verlag Dieter Hoffmann, 1989. ISBN 3-87341-065-6. WEAL, John. More Bf 109 Aces of the Russian Front. Oxford: Osprey Publishing, 2007. ISBN 978-1-84603-177-9.
Kategorie:Německá letecká esa druhé světové války Kategorie:Sudetští Němci Kategorie:Lidé z Aše Kategorie:Narození v roce 1914 Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Oběti druhé světové války Kategorie:Luftwaffe (Wehrmacht) Kategorie:Muži