Georg svobodný pán von Lehmann ( Georg Freiherr von Lehmann) (2. listopadu 1856 Cegléd – 14. září 1936 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k armádě od roku 1875, byl důstojníkem u různých jednotek jezdectva, dlouhodobě se uplatňoval jako jezdecký instruktor na vojenských školách. Na začátku první světové války byl divizním velitelem na východní frontě. Vyznamenal se v bojích v Karpatech koncem roku 1914, nakonec byl velitelem samostatného armádního sboru jezdectva (1915–1916). Počátkem roku 1916 byl sbor kvůli vysokým početním ztrátám rozpuštěn a Lehmann byl z fronty odvolán. V letech 1916–1917 zastával podružnou funkci velitele výcviku záložních jezdeckých jednotek ve Vídni. V roce 1916 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva a v roce 1917 byl odeslán do penze. V roce 1918 získal titul barona.
Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Lehmannů Narodil se jako mladší syn c. k. rytmistra Augusta Lehmanna (1807–1880)August Lehmann na webu geni.com dostupné online povýšeného v roce 1878 do šlechtického stavu. V letech 1872–1875 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě,SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 70 dostupné online v roce 1875 vstoupil do armády jako poručík u 6. dragounského pluku v Brně. V letech 1878–1880 absolvoval jezdecký institut ve Vídni a poté sám působil jako pedagog, v letech 1888–1890 vyučoval na jezdecké kadetní škole v Hranicích, později byl jezdeckým instruktorem na Tereziánské vojenské akademii. Služebně byl formálně stále příslušný k 6. dragounskému pluku a mezitím postupoval v hodnostech (nadporučík 1878, kapitán 1888).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 569 dostupné online
V roce 1896 byl v hodnosti majora přeložen k 13. hulánskému pluku v Zoločivi.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 726 dostupné online Poté znovu působil jako učitel jezdectva, tentokrát na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni, v roce 1900 byl povýšen na podplukovníka.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 770 dostupné online V roce 1903 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1903–1908 byl velitelem 13. hulánského pluku, kde již dříve sloužil.Přehled velitelů hulánských pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 776 dostupné online, v roce 1909 se stal brigádním velitelem ve Vídni.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1910; Vídeň, 1910; s. 316 dostupné online V roce 1910 byl povýšen do hodnosti generálmajoraGenerale und Oberste des k. und k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 6 dostupné online a zůstal jako velitel 17. jezdecké brigády ve Vídni. Další hodnostní postup absolvoval jako polní podmaršál (1913)Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 328 dostupné onlineGenerale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 4 dostupné online a před začátkem první světové války byl velitelem 8. jezdecké divize ve Stanislavi.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 104, 132 dostupné online
První světová válka Na začátku první světové války byl povolán na východní frontu,Přehled velitelů jezdeckých divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online kde měl jako divizní velitel za úkol průzkum terénu a pohybu ruských vojsk.Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online V listopadu a prosinci 1914 se vyznamenal v bojích v Karpatech a po bitvě u Limanow-Lapanowa pronásledoval ruskou armádou. V létě 1915 se zúčastnil bojů na Dněstru a následně měl během ofenzívy ve východní Haliči za úkol odlehčit 3. armádě. Ke své divizi obdržel ještě velení 56. divize a dosáhl dílčích úspěchů. V listopadu 1915 byl jmenován samostatným velitelem jezdeckého armádního sboru, který nesl jeho jméno (Kavallerie-Korps Lehmann).Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Kvůli ztrátám byl sbor v lednu 1916 rozpuštěn a Lehman nakonec krátce poté z fronty odvolán. Od března 1916 zastával ve Vídni funkci velitele výcviku záložních jednotek jezdectva a k datu 1. listopadu 1916 dosáhl hodnosti generála jezdectva.Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online V roce 1917 byl odeslán do penze.Služební postup Georga Lehmanna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 103 dostupné online
Po konci první světové války a rozpadu dunajské monarchie připadla nově vzniklým státům povinnost převzít a rozdělit si i její finanční závazky vůči jejím ozbrojeným silám, z čehož vycházelo i vyplácení vojenské penze. Georg von Lehmann byl tak v květnu 1919 penzionován v rámci Československé armády a byla mu udělena hodnost generála jezdectva ve výslužbě. 1. října 1919 byla v rámci restrukturalizace vojenských hodností změněna na generál III. hodnostní třídy ve výslužbě, a v rámci další byl 16. prosince 1927 jmenován armádním generálem ve výslužbě.
Byl ženatý s Clarou Bermannovou (1862–1937), vdovou po Eduardu Pollakovi von Borkenau (1854–1892) z vlivné židovské bankéřské rodiny z Vídně. Z prvního manželství měla dvě děti, syna Rudolfa (1885–1955) a dceru Marii (1890–1974), provdanou Zimmerovou.Clara Pollaková na webu geni.com dostupné online Georg Lehmann měl čtyři starší sourozence, tři sestry a bratra Eduarda (1844–1924), který také sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora.Rodina Eduarda Lehmanna dostupné online
Tituly a ocenění Po nobilitaci svého otce v roce 1878 užíval šlechtický titul Edler von Lehmann. V roce 1917 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 346 dostupné online Po odchodu do penze získal titul svobodného pána (diplom vystaven k datu 23. února 1918).ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 69 ISSN 0036-5246 Během vojenské služby dosáhl řady vyznamenání.Přehled řádů a vyznamenání Georga Lehmanna in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1916; Vídeň, 1916; s. 3 dostupné online
60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1901) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1903) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1907) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1910) 60x60pixelů Mobilizační kříž (1913) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (1916, Německo) 60x60pixelů Stříbrná vojenská záslužná medaile (1917)
Odkazy
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 210–210 (heslo Georg von Lehmann) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online () VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2023; Praha, 2015; s. 224–225 (heslo Lehmann) ISBN 978-80-905324-5-8
Externí odkazy Georg von Lehmann in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rakouští baroni Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Narození 2. listopadu Kategorie:Narození v roce 1856 Kategorie:Úmrtí 14. září Kategorie:Úmrtí v roce 1936 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži