Heinrich Karl svobodný pán Giesl von Gieslingen ( Heinrich Karl Freiherr Giesl von Gieslingen) (7. srpna 1821 Olomouc – 2. července 1905 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1840, jako nižší důstojník se vyznamenal v revolučních letech 1848–1849, kdy byl zraněn ve Vídni a bojoval v Uhrách. Nakonec byl dlouholetým vrchním velitelem c. k. četnictva (1871–1894). V roce 1883 získal titul svobodného pána a ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1889). Vysokých postů v armádě a diplomacii dosáhli také jeho synové Arthur (1857–1935) a Wladimir (1860–1936).

Životopis náhled|vlevo|Heinrich Giesl se syny Arthurem a Wladimirem Narodil se jako syn posádkového velitele v Olomouci Johanna Baptisty Giesla. V letech 1833–1840 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém MěstěSVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 8 dostupné online a do armády vstoupil jako podporučík k 12. praporu polních myslivců v Uherském Hradišti,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1841; Vídeň, 1841; s. 296 dostupné online kde byl v roce 1843 povýšen na poručíka (jednotka byla později dislokována v Brně).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1847; Vídeň, 1847; s. 308 dostupné online V roce 1848 získal hodnost nadporučíka a doprovázel císařskou rodinu na útěku z revoluční Vídně do Olomouce. Poté se podílel na potlačení revoluce ve Vídni, kde byl zraněn. V letech 1848–1849 bojoval proti maďarským povstalcům a v roce 1849 dosáhl hodnosti kapitána.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 343 dostupné online

náhled|vlevo|Hrobka rodiny Gieslů na Centrálním hřbitově ve Vídni Po potlačení revoluce byl přidělen k nově zřízeným jednotkám c. k. četnictva v Uhrách, kde se několikrát podílel na udržování pořádku v Komárně nebo Esztergomu. V roce 1857 byl povýšen na majora a sloužil u 7. pluku četnictva III. armádního sboru v Pécsi.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1858; Vídeň, 1858; s. 572, 595 dostupné online U tohoto pluku strávil několik let a během válek v letech 1859 a 1866 zajišťoval pořádek v jižních Uhrách a ve Vídni. V roce 1865 byl povýšen na podplukovníka a převzal velení vídeňské policie.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 510, 523 dostupné online V roce 1866 dosáhl hodnosti plukovníka, krátce byl zástupcem velitele 72. pěšího pluku v Prešpurku (1869–1870)Kais. Königl. Militär Schematismus (1869–1870); Vídeň, 1870; s. 147, 412 dostupné online a velitelem 16. pěšího pluku v Linzi (1870–1871).Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 143, 298 dostupné online

V letech 1871–1894 zastával funkci vrchního velitele c. k. četnictva (Gendarmerie General Inspector für die im Reichsrathe vervetrenen Königreiche und Länder)a v roce 1874 získal hodnost generálmajora.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1875; s. 224 dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 111 dostupné online Podílel se na organizaci c. k. četnictva a realizaci zákona o četnictvu z roku 1876, kdy byly jednotky převedeny pod c. k. zeměbranu.Ottův slovník naučný, díl VI.; Praha, 1893; s. 669–670 (heslo Četnictvo)Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1878; Vídeň, 1878; s. 14 dostupné online V roce 1879 dosáhl hodnosti polního podmaršálaHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 240 dostupné onlineKaiserliche Königliche Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 117 dostupné online a nakonec v roce 1889 získal hodnost titulárního polního zbrojmistra.Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné onlineSchematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1890; Vídeň, 1890; s. 10 dostupné online K datu 1. prosince 1894 byl penzionován.Služební postup Heinricha Giesla in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 55 dostupné online

Zemřel ve Vídni 2. července 1905 ve věku 83 let a byl pohřben v rodové hrobce na vídeňském Centrálním hřbitově.Hrobka rodiny Gieslů na vídeňském Centrálním hřbitově na webu viennatouristguide dostupné online

Byl dvakrát ženatý.Rodina Heinricha Giesla na webu geni.com dostupné online V roce 1850 se oženil s Marií Emilií Christophovou (1822–1885), jeho druhou manželkou se v roce 1892 stala Marie Luisa Schönová z Liebingenu (1864–1939), dcera dvorního rady a senátního prezidenta Nejvyššího soudního a kasačního dvora Roberta Schöna.VAVŘÍNEK, Karel: Almanach_českých_šlechtických_a_rytířských_rodů 2016; Praha, 2012; s. 365 ISBN 978-80-904241-7-3 Z prvního manželství se narodilo pět dětí, synové Arthur (1857-1935) a Wladimir (1860–1936) sloužili v armádě a oba dosáhli hodnosti generála jezdectva.

Tituly a ocenění Rodina užívala od roku 1773 prostý šlechtický titul s predikátem Edler von Gieslingen.MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I.; Praha, 2008; s. 208 ISBN 978-80-257-0027-3 Heinrich byl za zásluhy povýšen na rytíře (1863)Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1880; Brno, 1880; s. 133–134 dostupné online a nakonec v roce 1883 získal titul svobodného pána.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1887; Gotha, 1887; s. 311–312 dostupné online V roce 1884 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 275 dostupné online Od roku 1889 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 16.Pěší pluk č. 16 na webu valka.cz dostupné onlině Během vojenské služby získal několik vyznamenání. Přehled řádů a vyznamenání Heinricha Giesla in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1893; Vídeň, 1893; s. 228 dostupné online

60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1849) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1849) 60x60pixelů Bronzová vojenská záslužná medaile (1869) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy (1879) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1888)

Odkazy

Reference

Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 144–147 (heslo Giesl z Gieslingenu) ISBN 978-80-905324-3-4

Externí odkazy

Heinrich Giesl von Gieslingen na webu austro-hungarian army Heinrich Giesl von Gieslingen na webu Muzea Novojičínska

Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Narození 7. srpna Kategorie:Narození v roce 1821 Kategorie:Narození v Olomouci Kategorie:Úmrtí 2. července Kategorie:Úmrtí v roce 1905 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži